Anna se opírala o zábradlí Karlova mostu a pozorovala Vltavu, která se tiše vlnila pod jejíma nohama. Byla už hluboká noc, turisté se vytratili a zbyl jen klid rušený občasným smíchem milenců nebo šepotem vody pod oblouky mostu. Měla pocit, že Praha dnes patří jen jí. A jemu.

Matěj stál vedle ní. Byl vysoký, jeho přítomnost vyzařovala jistotu a klid, ale v očích mu jiskřilo něco divokého. Znali se krátce, ale ten večer mezi nimi hořela zvláštní energie – ne ta opatrná a romantická, ale hluboká, syrová touha. Neřekli si nic, ale když se otočil a vykročil směrem k Malé Straně, šla za ním. Neptala se kam.

Prošli tichými uličkami kolem Nerudovy ulice, až se zastavili před historickou budovou s dřevěnými vraty. Matěj odemkl a vedl ji dovnitř. Byl to malý apartmán, se stropními trámy a velkým oknem s výhledem na Pražský hrad. Když zavřel dveře, místnost se ponořila do přítmí, osvícená jen vzdálenými světly města.

Matěj k ní přistoupil, dlaně mu sklouzly po jejích pažích a v očích měl nevyřčenou otázku. Odpověděla mu po svém – ruce mu vpluly do vlasů, přitáhla si ho k sobě a jejich rty se spojily v hlubokém, horkém polibku.

Svlékali se pomalu, jako by chtěli každý dotek, každý kousek kůže prozkoumat, ochutnat. Její šaty sklouzly na zem, zůstala jen v jemné krajce, která odhalovala víc, než skrývala. Matěj jí sjel rty po krku, po rameni a jeho ruce objevovaly zakázané území jejích boků, stehen, dokud si ji nenadzvedl a neodnesl k posteli.

Když ji položil na bílé povlečení, byl to okamžik, kdy čas přestal existovat. Praha venku zářila jako svědek jejich vášně, ale oni si všímali jen jeden druhého. Těla se proplétala, pohyby byly pomalé, ale naléhavé, každý dotek jako výbuch elektřiny.

Anna zavřela oči, její dech se zrychlil, když se Matěj přesunul níž, po křivce jejího těla, až našel místa, která hořela touhou. Zaslechl tichý sten a usmál se – ta noc patřila jen jim.

Když se k ní vrátil, oči měl temné a hladové. Spojili se v jeden pohyb, těla sladěná jako symfonie, kde každá nota byla vášeň a každý dotek přísaha, že tahle noc se zapíše hluboko do jejich paměti.

A venku Praha dál dýchala. Karlův most mlčky sledoval Vltavu, Hradčany bděly nad městem a tramvaje projížděly spícími ulicemi. Ale v tom pokoji, v tom okamžiku, existoval jen on, ona a nekonečná vášeň, která se prolínala s tepem noční Prahy.